Kritizovat a vyčítat je velmi snadné. Ale ani kritika ani výčitky a obviňování nepatří mezi efektivní, a dokonce ani férové způsoby, jak druhému vyjádřit svá přání nebo potřeby.
„Pořád jenom pracuješ.“
„Pořád jsi na mobilu.”
„Ty se o mě vůbec nezajímáš.“
„Ty si se mnou nikdy nepovídáš.“
„Zase ses na mě vykašlala, jako vždycky.“
Proč jsou takové výčitky nefér? Je to útok. Pokud je váš partner příjemcem podobných výčitek a kritiky, vystavujete se komunikačnímu riziku, které může přerůst doslova v apokalypsu.
Buď takovou kritiku bude právem považovat za útok a podle toho se bude i bránit, nebo slýchá podobné výčitky tak často a v takové míře, že hraje mrtvého brouka, pouští je jedním uchem tam a druhým ven a úplně vás ignoruje. Nic z toho není dobře. Všechno patří do jednoho pytle destruktivních způsobů komunikace alias 4 jezdců apokalypsy (kritika, pohrdání, defenzivnost, zazdívání).
Naučte se vyjadřovat své potřeby a touhy pozitivně
Existuje ovšem cesta, jak z toho ven. Postěžovat si a vyjádřit své emoce, touhy, sny nebo přání je naprosto v pořádku. Naopak je to v dlouhodobém vztahu z mnoha různých důvodů velmi žádoucí a zdravé.
„Přál/a bych si, aby ses mi věnoval/a.“
„Můžeš mi prosím dnes večer věnovat 20 minut? Potřeboval/a bych…“
„Potěšilo by mě, kdybych si s tebou mohla jen tak popovídat / pustit film / ……“
„Užívám si, když… Šlo by to naplánovat častěji?“
„Dlouho jsme spolu nebyli na procházce a mě to tak baví. Uděláš si na to o víkendu čas, prosím?“
„To byla skvělá vyjížďka. Moc bych si přála, abychom to brzy zopakovali.“
Za každou výčitkou a kritikou vůči partnerovi se skrývá VAŠE POTŘEBA NEBO TOUHA. Vyjádřit jasně, srozumitelně a upřímně vlastní potřeby patří mezi základní výbavu zralé osobnosti. Praxe je taková, že se to většinou musíme učit. Musíme se učit své potřeby vyjadřovat bez obviňování a kritizování druhých. Základ samozřejmě je vědět, CO CHCEME.
Vyjádření potřeb pro nás znamená, že se před druhým tak trochu obnažujeme. Vlastně spíš tak trochu dost. Najednou jsme zranitelní. Neseme kůži na trh a musíme si počkat, jestli na naši touhu bude náš partner reagovat kladně nebo záporně. Ano, i se zápornou reakcí se musí počítat, k odmítnutí může z různých důvod skutečně dojít. A takové pocity zranitelnosti a nejistoty pro nás nejsou úplně příjemné. Většina z nás je naučena považovat zranitelnost za slabost. Ale opak je pravdou! Ukázat druhému svou zranitelnost je projev velké odvahy a prohlubuje to vzájemné pouto.
Být zranitelný je daleko těžší než ukazovat prstem na druhé a kritizovat. Přijmout a umět dát i najevo svoji zranitelnost je důležitý aspekt opravdové zralé lásky.
Zkuste to. Zkuste někdy včas zastavit a přeměnit kritiku na vyjádření své potřeby. Chce to odvahu, ale výsledek vás možná mile překvapí!
0 komentářů