To platí při seznamování i kdykoliv v průběhu vztahu. Od začátku až do samého konce. Navždy! Otevřený prostor k možnému „ne“ je to nejlepší podhoubí opravdové lásky. Autenticita, otevřenost, upřímnost, svoboda, osobní hranice. Do opravdové lásky nikoho nevnutíte.
Jo, jednoduché to někdy není. Ukažte mi na světě někoho, kdo je rád odmítán. Je to někdy větší, někdy menší čára přes rozpočet. A někdy i jednoduché „ne“ vyloženě bolí a tne do živého. Co si budeme vykládat, nejjednodušší je, když všechno frčí podle vlastních představ. Tak proč vlastně si na opravdovosti zakládat, když nabývá i dost nepříjemných podob?
Kdo ji někdy zažil, tak (blbě) by se neptal. Protože opravdová láska, opravdová vášeň a opravdový život, to je taková pecka, že už nikdy nic jiného nechcete. Nechcete vlažné a zaražené náhražky „aby se neřeklo“. To ať se radši všechno pěkně řekne, i když se to někomu líbit nebude. Chcete zažít, že po vás někdo fakt touží, že vás někdo chce a miluje, aniž byste ho k tomu museli lámat. To je teprve taková bomba a pecka, že na to do smrti nezapomenete. A ten prostor říct „ne“ k tomu zásadně patří.
Umět přijmout i odmítnutí jako barometr zralosti
Možnost říct „ne“ a vědět, že si s tím váš parťák prostě nějak poradí, i když nadšený asi nebude, to je obrovská svoboda. Je to i jistota a záruka bezpečné zóny. Ten, kdo „ne“ neslyší a/nebo nepřijímá, není zralý. Může vypadat a tvářit se jak největší frajer, ale v něčem je trapný mimino. Odmítnutí patří k životu. Svět se s žádným „ne“ ještě nezbořil. O to větší grády pak má každé „ano“!
Musíme se všichni naučit ideálně obojí: vypořádat se s odmítnutím i dokázat říct „ne“, když něco nechceme.
Prostor pro „ne“ by ale také měl ruku v ruce nabízet prostor pro to, aby to ten dotyčný odmítnutý mohl nějak zpravovat. Někdy to nejde hned – může vás to naštvat, může vás to mrzet, může vás to i v něčem zranit a potřebujete mít čas to v sobě nějak přechroustat. Takže zase není možné čekat na své upřímné otevřené „ne“ nějaké gejzíry nadšení. Ani že se pojede dál jakoby nic. Ten prostor a čas na zpracování negativní informace potřebuje každý. A při různých příležitostech jiný a různě dlouhý. Někdy to nejde na povel a zase vy byste nutili druhého do něčeho, co je v danou chvíli nad jeho síly.
Není „ne“ jako „NE“
A ještě mě k tomu napadá, i když to bude znít možná divně. I „ne“ se dá říct různě. To mám tedy na mysli různá „ne“ spíš v dlouhodobých vztazích. Odmítnutí a jasné vymezení osobních hranic má mnoho podob. Můžete to říct aspoň trochu hezky nebo to můžete vpálit ošklivě, drsně, dokonce i pohrdavě. I s „ne“ je dobré volit mírný tón – když to jde, samozřejmě.
Seznamování a „ne“
Upřímně, inspirací na tento článek mi byla aféra jistého mladého úspěšného pana F. Kdeže mu loňské sněhy jsou… A nejen samotná aféra, to bylo prostě čiré zklamání, ale zarazily mě spíš i různé reakce. Mám syna i dceru, tak jsem se o tom hodně napřemýšlela. Nejzvláštnější je strach některých, že „…když si bude každý moct teď říkat kdykoliv „ne“, i když už to je mezi nima rozjetý, tak jak budou chudáci mladí navazovat vztahy?“
Nezlobte se, ale jestli vztah na začátku neustojí „ne“ v jakékoliv situaci, i kdyby byla nejrozjetější, i kdyby se všude kolem válelo erotické dusno, že by se dalo krájet, tak ten vztah podle mě nemá kloudný potenciál. Z pohledu zralé ženy si troufám i tvrdit, že žádný. (Ale mé mladé já by s tím rozhodně nesouhlasilo, také bylo ochotné přimhouřit nad chováním kdejakého „idola“ oči.)
Když si to ze zralého pohledu vezmu kolem a kolem, tak nemá potenciál ani čistě vášnivý sexuální, to nebude dobré ani jako povyražení! Chlapík, kterému je úplně jedno, jestli ho žena fakt chce nebo ne, neunese odmítnutí a za každou cenu si chce vrznout, to je prostě trouba. Potenciál dobrého milence mínus tisíc. Stojí mu kde co, ale „ne“ kluk neustojí? Dobrá rada všem dcerkám: od takových fofrem pryč!
V rámci seznamování bych neschopnost přijmout a unést „ne“ brala jako hodně varovný signál. Z idola se během chvilky vyklube jen trapný sexuální loudil.
… před chvílí to chtěla a najednou „ne“?
Ano. Vítejte v reálném světě. Myslete si o tom co chcete, ale i to se v životě může stát a stává. Stává se to častěji ženám, protože byly častějí vedené k tomu, aby byly přizpůsobivější, aby „nedělaly vlny“. Odezírají potřeby druhých kolikrát ze rtů a chtějí nějak víc vyjít vstříc. Ne všechny, jistě, bacha na genderové stereotypy, buďme moderní, ale mnohých se ta touha být milována i za vyšší cenu týká zcela určitě.
Pravda, z rozmarných nevypočitatelných lidí asi nikdo nepadá do mdlob. Ale rozmarnost je jednak něco jiného a za druhé, i když si to někdo o vás bude kvůli nějakému „ne“ myslet, to klidně může, vám by to mělo být jedno. Důležité je, jak to prožíváte vy. Jestli je vám z představy pokračování v určitém směru nepříjemno, třeba najednou z ničeho nic, je potřeba to dát najevo.
I touha udělat druhému dobře se může zvrhnout do pocitu studu a určitého zneužití – a ti moudřejší s tím prostě přestanou. Chuť na sex se může změnit ve vteřině. Prostě to tak je. Intimní sexuální záležitosti a prožitky jsou někdy strašně tenký led.
Dlouhodobý vztah a „ne“
Aneb jak jednou začnete, tak budete nejspíš pokračovat. Jednou vnitřně skousnete a neřeknete „ne“, podruhé, potřetí, ať nemáte špatné svědomí nebo vám není trapně, a tradá, žijete ve vztahu, kde láska je falešná a slabá. Neunese pak nic nepříjemného. Při prvním větším problému bude tendence radši končit.
A jestli se říct „ne“ vyloženě bojíte, protože reakce partnera vám nahání strach, pak nežijete jen v nezralé falešné lásce, ale ve vztahu vyloženě patologickém a toxickém. To už berte nohy na ramena.
Musíme se všichni naučit ideálně obojí: vypořádat se s odmítnutím i dokázat říct „ne“, když něco nechceme.
V Monopoly je v balíčku výhod taková jedna kartička s názvem „Prostě řekněte ne!“ Můžete jí použít kdykoliv a už si to nepamatuji přesně, ale myslím, že díky ní nejdete do vězení nebo neplatíte spoluhráči nebo tak něco. Prostě máte výhodu a spoluhráč to musí přijmout. V každém vztahu by oba partneři měli mít možnost takovou kartičku použít. Kdykoliv.
0 komentářů