Jste tým, jste na jedné lodi a jsou chvíle, kdy svého parťáka musíte podpořit. Prostě musíte, o tom žádná. A funguje to samozřejmě i obráceně – nikdy nevíte, kdy budete emocionální podporu potřebovat vy...
Jestli vás zajímá, jak druhého podržet a nabídnout takovou pomoc, jakou skutečně v danou chvíli nejvíc potřebuje, která mu nejvíc pomůže a povede ke zklidnění situace, mám pro vás vyloženě vědecký postup. Možná byste čekali, že je potřeba poslouchat své srdce. Ano, srdce v životě poslouchejte, a často. Ale ve chvíli, kdy je váš muž nebo vaše žena uzlík nervů, hromádka neštěstí nebo vystresovaný papiňák před vybuchnutím, řiďte se tím, co potřebuje a žádá si jeho/její MOZEK.
Co na to mozek, když je ouvej a proč jsou rady na nic
Ve zkratce: Jemně stimulujte nejdřív limbický systém (emoční podpora), pak se teprve vrhněte na kortex (rady, analýzy, argumenty). A dost možná se na to druhé vykašlete! Zní to podivně? Ale tak to vlastně přesně je!
Když váš milovaný muž nebo milovaná žena prožívá nějakou emoční bolest, má z něčeho strach, je naštvaný/á nebo ho/ji přepadl jakýkoliv jiný „negativní“ pocit, tyto pocity zpracovává limbický systém mozku. Abyste svému partnerovi pomohli, musíte dělat to, co stimuluje jeho limbický systém (emoční podpora), ne kortex (kognitivní myšlení) – tedy láskyplný výraz, chápavý pohled, vlídný tón hlasu, laskavý postoj, podpůrný dotek, stručná slova pochopení… Rady, návrhy, logika nebo fakta budou spíš přínosnější až poté, co limbický systém dostatečně zpracuje emoce.
Když člověk zažije něco nepříjemného, cokoliv, a začne o tom někomu vyprávět, v mozku a těle se dějí zajímavé věci… Všechny negativní pocity, které nešťastník prožil, jsou v mozku „uložené“ a jsou nevědomky příčinou vyššího napětí svalů, vazů i šlach, nepříjemných pocitů v žaludku, problémů s krevním tlakem, zvýšení hladiny stresových hormonů a různých dalších neurochemických disbalancí a dysfunkcí. Chudák začne vyprávět a uložené negativní emoce tak bezděčně ventiluje.
Pamatujte si, že je potřeba pracovat v souladu s funkcemi našeho mozku, nikoliv proti nim. Proto ze všeho nejdříve skutky a projevy lásky, co nejvíc, a pak teprve, bude-li to vůbec potřeba, to společně promyslete. Dr. Richard J. Cookerly
Což je dobře, protože jedině ventilací negativních pocitů dosáhneme opětovné rovnováhy. Ozdravný proces ventilace zajišťuje právě sdílení a vyprávění, a to nejlépe pořádně expresivní, s bohatými doprovodnými neverbálními projevy vyjadřujícími celou škálu nešťastných pocitů (tón hlasu, gestikulace…) včetně verbálního stěžování nebo fňukání, je-li třeba.
Tím dojde k pročištění vnitřního prostředí, katarzi, celkově se nám uleví, uvolní se napětí, mozek začne samovolně generovat příjemnou neurochemii a vysílat do tělo přátelské pohodové signály. Po chvíli se začneme cítit lépe – a bude se nám zase i lépe přemýšlet.
Tento proces ventilace, stejně tak jako primární zpracování emocí generálně, má v mozku na starost limbický systém. Limbický systém dá pokyn a spustí systém „detoxikace“, když už je toho moc. „Upuštění páry“ může mít různé formy, rozhovor s blízkým člověkem je ta jedna z daleko nejlepších. Také se můžeme prostě zhroutit, kdekoliv, kdykoliv, pohár prostě jednou přeteče. Nebo si negativní pocity ukládat tak dlouho, až z toho onemocníme…
Jak úplně jednoduše podpořit partnera
Co skutečně, jedině a bezkonkurančně pomáhá – je to fakt dokázané – je empatie, chlácholení, vlídný tón hlasu, oční kontakt, jednoduchá slova pochopení, pohlazení… Tón hlasu je daleko zásadnější než to, co přesně říkáte. Udržujte oční kontakt, navazujete tak hlubší spojení. Pobídněte svého miláčka, ať vám to všechno vypoví, ať si postěžuje: „Tak a teď mi řekni všechno, co se stalo, jak se cítíš…, Všechno chci slyšet…“. NASLOUCHEJTE, nic nehodnoťte, jen zrcadlete emoce („Ach jo, to mě mrzí… No to muselo být šílený… No ach jo.. A tak si poplakej, miláčku…“). Když je to vhodné a druhý to má rád, nabídněte jemný fyzický kontakt (položte ruku na rameno, na stehno, stiskněte ruku, pohlaďte…). JEMNĚ A CITLIVĚ DEJTE NAJEVO SVOU PÉČI. To je všechno. Není to tak složité, že ne?
Tím jemně masírujete a drbkáte limbický systém, který o to rychleji a efektivněji zahájí proces ventilace a vyplaví všechno napětí a hnus, který v mozku dělá paseku. Chvíli to potrvá, ale pak bude líp.
Ano, můžete nechat druhého napospas situaci, ať se z toho vyhrabe sám, to určitě jde a někdy jsou chvíle, kdy se nedá nic dělat, není prostor, nejsou síly. Ale když to jen trochu jde, můžete svému partnerovi svým pečujícím láskyplným chováním pomoci proces znovunalezení rovnováhy urychlit, a velmi významně.
Co fakt a určitě nepomáhá
Dobře míněné rady, analýzy, argumenty, fakta, logické návrhy, nápady, kritika, odsudky, sarkastické a rádoby vtipné poznámky. Dokud situaci vládne limbický systém, strčte si všechno toto za klobouk. A od cesty si nechte i hlášky typu: „Nerozčiluj se… Uklidni se… Nebreč, prosím tě… Buď v klidu, vždyť o nic nejde… No tak snad není tak zle, nepřeháněj… Ale prosím tě, kdybych se já měl z něčeho takového stresovat…“ Prostě nesmysl. Kontrolní otázka: Napadlo by vás někdy zvracejícímu člověku cpát jídlo? No tak vidíte, to je stejné…
Dobře míněné rady jen ve správný čas (nebo vůbec…)
„Pamatujte si, že je potřeba pracovat v souladu s funkcemi našeho mozku, nikoliv proti nim. Proto ze všeho nejdříve skutky a projevy lásky,o nejvíc, a pak teprve, bude-li to potřeba, to společně promyslete,“ radí dr. Cookerly.
Teprve až limbický systém vykoná svou práci, až se vyplaví a uvolní, co je třeba, klesne hladina stresových hormonů a fyzická aktivita se hodí trochu do normálu, teprve pak má kortex (centrum myšlení v mozku) možnost přijít ke slovu. Pak nastává chvíle, kdy můžete přednést nějaké rady a návrhy k přemýšlení, protože teprve teď je mozek vašeho partnera schopen situaci racionálně zvážit a vyvodit z ní důsledky.
Ale zase to s těmi radami nepřehánějte. Čistá podpora bez potřeby „nutných oprav“ má častokrát na emočních účtech lásky daleko větší váhu než celý pytel ten nejlepších rad…
Zdroj: Richard J. Cookerly: Listening With Love and IN and OUT Brain Functions
0 komentářů