Aneb nekoukej se na mě tímhle tónem!
Neverbální komunikace má v lásce obrovský význam. To pro většinu z nás asi není úplně dobrá zpráva, přece jen málokdo je rodilý herec, který s tím dokáže pracovat. Ale nedá se nic dělat – je to tak.
To, co v rámci osobní komunikace tváří v tvář vyjádříte slovy, odpovídá zhruba jen 7% celé komunikace. Přibližně 35% sdělíme druhému tónem hlasu a zvukovým projevem a pozor, zhruba 55% připadá na naše pohyby, gesta a postoj.
Méně tedy záleží na tom, CO přesně říkáte, protože daleko podstatnější je JAK to říkáte.
Jestli je váš tón příjemný, naštvaný, zklamaný nebo znuděný. Jak se tváříte? Usmíváte se očima, nebo jste zamračení? Jaký zaujímáte postoj – sedíte se založenýma rukama, odtahujete se nebo se naopak k partnerovi vstřícně nakláníte? Jaká další gesta vaši řeč doprovází – klopíte zrak, nervózně poklepáváte nohou, usmějete se, bezděčně se partnera něžně dotknete, protáčíte oči v sloup? Jaké doprovodné zvuky děláte? Tím vším můžete vysílat pozitivní signály nebo naopak negativní.
Chytáte paniku, že se to nedá uhlídat?
No, někdy úplně nedá, to je pravda. Neverbální doprovod činíme v rámci komunikace většinou nevědomky. Velkou část si neseme z dětství, z repertoáru naší původní rodiny. Proto případné změny např. v tónu hlasu nebo celé plejády dalších doprovodných gest půjdou trochu ztuha. Ale něco natrénovat opravdu jde, i když žádný herecký talent nemáte.
Neverbální a verbální komunikace se mohou navzájem posilovat nebo oslabovat. Jedna nevědomá grimasa a ze zdánlivě jednoznačného vyjádření se může stát velmi matoucí sdělení.
Osobní repertoár neverbální komunikace
Dlouhodobé vztahy jsou ta nejlepší škola osobnostního vývoje. Zkuste si vyjasnit, jak na partnera působíte. A v případě, že úplně jinak, než si myslíte, věnujte tomu pozornost. Projděte si pár modelových situací nebo se aktuálně upozorněte, když se zrovna něco takového projeví.
Poptejte se svého muže nebo své ženy, jak na tom s expresivitou jste. Jaké projevy se mu/jí líbí, jaké nechápe nebo které v ní/ v něm vyvolávají vyloženě nepříjemné pocity nebo zmatek. Možná vůbec nevíte, že se při soustředění tváříte jak bubák a naháníte vašim blízkým strach, aniž byste měl zastrašování v úmyslu. Nebo že i když o tom nemáte tušení, mluvíte falešným tónem a nepůsobíte důvěryhodně. Možná vás druzí často přehlíží, protože mluvíte potichounku, pořád krčíte rameny a neudržujete oční kontakt.
Vyslechněte si názor někoho blízkého, kdo vás miluje, žije s vámi dlouhodobě a dobře vás zná. Zeptat se na dojem můžete i malých dětí, protože ty umí „číst“ všechny neverbální signály naprosto bravurně. Malé dítě rozhodně rohlíkem neopijete.
Základy pozitivní neverbální komunikace
Předně je důležité o stylu své neverbální komunikace VĚDĚT. Vědět je vždycky dobré. I když se vám nepodaří svůj neverbální projev hned ovlivnit a změnit k lepšímu, alespoň se nebudete v některých situacích tak divit. Například že to úsečně proceděné „Nic.“ na otázku „Děje se něco?“ vám váš partner nevěří a považuje vás za naštvanou. Nebo že „Jo, sluší ti to.“ pronesené informativním pracovním tónem s hlavou zabořenou do mobilu není pro vaši partnerku bůhvíjak dech beroucí vyznání a cítí se nedoceněná.
Když o tom víte, začnete si toho také víc všímat. A časem se možná v něčem skutečně i lépe ukočírujete. Každá snaha se počítá!
Vsaďte na úsměv a oční kontakt
Vezměme si modelovou situaci, že chcete druhému vyjádřit lásku nebo šířit pozitivní energii. (Myslím, že opačnou modelovou situaci, tedy šíření negace, zvládáme téměř všichni perfektně a netřeba ji blíže rozebírat.)
Tyto dva univerzální neverbální prvky – úsměv a oční kontakt – je potřeba uživatelsky ovládnout minimálně na úroveň „mírně pokročilý“.
Úsměvem nikdy nic nezkazíte. Zlepšíte atmosféru a ještě budete vypadat lépe, protože úsměv je mimořádně slušivý. A když navážete oční kontakt, vyzařování dobrého tím posílíte.
Velká výhoda je, že obojí si můžete nacvičit v zrcadle. Naučte se před zrcadlem vlídný pohled s úsměvem, kterým „pohladíte“.
Tón hlasu
Ovládat tón svého hlasu také není jednoduché, ale při troše dobré vůle i to jde. Neurvalým, nepříjemným nebo hrubým tónem hlasu můžete druhého zranit, v tom lepším případě ho „jen“ odradíte a uzavře se. I kdybyste to, co říkáte, mysleli sebelépe.
Pořád nevěříte, jak je tón hlasu nebo výraz tváře důležitý? Zeptejte se kteréhokoliv rodiče puberťáka, jak ho dokáže vytočit i úplně banální a ve své podstatě nic neříkající holá věta.
Mile se dá říci i to, že jste vyřízení nebo naštvaní, že se vám stala v práci nějaká křivda, kterou nemůžete vyhnat z hlavy apod. A nejen že neotrávíte celkovou atmosféru, ale ještě si získáte pochopení.
Co velmi stojí za to z láskyplné komunikace úplně eliminovat, je tón ironický – nepříjemný je stejně u mužů jako u žen a je dosti častý. Ironie je totiž druh pohrdání.
Nepříjemný tón hlasu i další negativní neverbální projevy jsou podstatou tzv. hrubého nástupu. Začátek diskuse, kdy na druhého ze zálohy nastoupíte nepříjemným hlasem, případně ho zpražíte pohledem a ještě při tom nevědomky zaujmete bojovný postoj kdo z koho, nutně vyústí v hádku. Pokud chcete s partnerem něco řešit a dobrat se v diskusi racionálního výsledku, přečtěte si a natrénujte mírný nástup. Je to velmi užitečná dovednost, která se hodí i mimo domov.
Neverbální komunikace a domácí atmosféra
Chcete-li mít doma příjemnou milující atmosféru, naučte se být jejím tvůrcem. Žít s někým, kdo neustále aktivně či pasivně „vysílá“ s ledovou tváří bubáka, to není žádný med. V některých případech bych řekla, že to hraničí skoro až s terorem. Negativní vyzařování je totiž velmi nakažlivé.
Začít sledovat repertoár neverbálního vyjadřování rozhodně neznamená, že byste se měli stát hercem, který nedává najevo žádné negativní emoce. Ani není cílem ovládnout mistrovství řeči těla. Neverbální projevy souvisí s autenticitou našeho projevu, tady nejde o manipulaci a faleš za účelem zisku. Pokud se ovšem chceme naučit vyjadřovat lásku k druhému jednoznačně a bez komunikačních šumů či nedorozumění, pochopení problematiky neverbální komunikace i její základní trénink je pro všechny zúčastněné velmi přínosné.
0 komentářů