Šestka a devítka jsou taková pěkná čísla. Vypadají vesměs stejně, ale každé je jiné. Všichni víme, že jejich spojení v šedesátdevítce se dokonce stalo symbolem mimořádně přitažlivé sexuální pikanterie s efektem oboustranné blaženosti. Trochu méně vzletně řečeno, 69 odráží pricnip „každý si přijde na své“, což je pro spokojenost ve vztazích klíčové.
No, ale trochu jsem vás marketingově napálila a k tématu sexu je to pro dnes asi tak všechno. I když… Moudří dobře vědí, že předehra je pojem velmi velmi široký, takže bůví. Nicméně u principu „každý si přijde na své“ vlastně zůstaneme.
V knize Pečujte o svůj vztah (…dokud se ještě máte rádi), uvádí její autor Mattias Stolen Due naprosto perfektní ilustrační obrázek, který by pro někoho mohl mít až průlomový potenciál v pochopení partnera. Pochopení partnera a jeho pohledu na věc je totiž naprosto zásadní pro diskusi a debaty, které se mohou snadno zvrhnout a dopadnout nepěkně.
Dva světy a princip 6-9
Představte si, že výchozím bodem každé – skutečně snad téměř každé debaty nebo diskuse jsou DVA (VNITŘNÍ NÁZOROVÉ) SVĚTY / OSTROVY.
„Představa, že žijeme v jednom světě, podporuje názor, že často existuje jen jedna pravda. Z psychologického hlediska je ale opodstatněnější mluvit o tom, že žijeme v multiversu a nikoli universu.“ Mattias Stolen Due
Pokud tento výchozí fakt přijmeme, dokážeme pak už lépe pochopit, a na obrázku to dobře vidíme, proč snaha o řešení některých „evidentně jasných“ problémů končí frustrací a nezdarem. Proč se tak snadno na první pohled normální diskuse zvrhnou v hádku „jeden o koze, druhý o voze“. Většinou jsou tak totiž ložené od samého počátku. Jeden prostě vidí ze svého ostrova 6, druhý 9.
A pokud budeme trvat na jedné pravdě (a chceme ji slyšet hned – buď jasná koza, nebo vůz HNED TEĎ – bude z toho hádka na krev. Na tu emocionální, myslím…
Výlet na partnerův ostrov
Jediné konstruktivní opatření v rámci podobných debat je vypravit se na ostrov partnera a zjistit, co se tam vlastně děje a jak celou záležitost vidí a prožívá na svém ostrově on.
Jak takový průzkum ostrova vypadá? Prostě se ptejte!
- Jak to vlastně celé myslíš, já to asi nechápu, řekni mi k tomu víc, rozveď to.
- Zajímalo by mě, proč je to pro tebe tak důležité? S čím to souvisí?
- Cože, ty fakt vidíš 9? A jak dlouho už?
- Co přesně bys potřeboval/a, abych tedy udělal/a?
- Chápu to správně, že tohle ti připadá zásadní, ale na tomhle už třeba tak netrváš…?
Podobnými otázkami a pobídkami k vysvětlování stanoviska partnera docílíte mimo jiné i toho, že konverzace trochu zpomalí, zklidní se, odvedete pozornost od nástupu horkých emocí, které znemožňují racionální myšlení. Podmínkou ale je, že ty odpovědi budete fakt pozorně poslouchat, odpustíte si komentáře a soudy.
„Můžeme mít na mysli to samé – a vyjadřovat to různými slovy a myslet různé věci, ale vyjadřovat to stejnými slovy.“ Mattias Stolen Due
Ano, takové konstatování je dost frustrující, ale odráží realitu. Proto se každá otázka nebo pobídka k vysvětlení, co za tím ten druhý přesněji cítí a myslí, vyplatí. Čím víc se dozvíte, tím budete mít větší šanci druhého POCHOPIT. Nebo aspoň budete mít nějakou představu, co v tom je. Že to asi ani pro toho partnera není jednoduchý. Že není zlý ani není debil, který vám to všechno dělá naschvál.
Víc než o pravdu jde o lásku a úctu
Výprava na ostrov partnera je projev lásky, respektu a úcty. A můžu vám garantovat, že ať to nakonec prakticky dopadne jakkoliv, diskuse s tou výpravou vyzní vždycky celkově líp.
Boj o jednoznačnou pravdu (…a čí to asi bude…?) je ve vztahu vždycky hořký – možná vyhrajete, ale svého partnera zadupete do země. Bude se cítit poražený, ponížený, nemilovaný, smutný nebo rozzlobený. Dost možná i všechno naráz. A navíc, když si to nedovolí dát najevo, což je poměrně běžné, část z té negativní nálože si uloží do zásoby na příště.
Nemusíte všechno vyřešit HNED
A k těm výpravám na ostrovy ještě jedna poznámka pod čarou pro ty, kdo mají tendence vždycky všechno vyřešit HNED. Samozřejmě, tahle úchylka je naprosto normální, ale bohužel není úplně moudrá. Za sebe mohu říct, že když jsem si toto uvědomila a zavedla do praxe, strašně to naší komunikaci pomohlo. Tomu cukání „mít to z krku, vyřešeno“, tomu se ne úplně snadno odolává, ale dá se to natrénovat.
Ve většině debat se přece vůbec nemusíte hned dostat k jasnému stanovisku. A někdy se k němu nedostanete dokonce nikdy! Dát si pauzu a pak se k tématu vrátit je strašně dobré. Po vzájemných výletech na názorové a prožitkové ostrovy se klidně můžete na nějakou dobu odebrat na ten svůj a nechat nové poznatky prostě usadit.
A v případech, kdy přijde jeden z partnerů a nějaké téma „nadhodí k diskusi“ je to vyloženě nutné a vlastně spravedlivé. Protože ten partner už to má dopředu i nějak procítěné, promyšlené, zatímco ten druhý ne. Trochu si rýpnu do vlastních řad, ale nadhodí-li nějaký problém k řešení žena, už se jí na jejím ostrově nejspíš rozkošatěl celý myšlenkovo-pocitový les!
Je to často totiž ten tlak na HNED TEĎ TO PROSTĚ VYŘEŠÍME – 6 nebo 9, koza nebo vůz? – který nás velmi snadno urve ze řetězu k nepěkným stavům.
Když si do mysli a do srdce pustíme pohled svého parťáka a dáme si i trochu času a klidu to nějak „navnímat“, možná to pak celé uvidíme úplně jinak. I v ošemetné diskusi si každý skutečně může přijít na své, i když třeba se svým „řešením“ ustoupí nebo se mu splní jen částečně. Minimálně si přijde na trochu toho pochopení a respektu. A to se v lásce strašně počítá!
Mimochodem, ta kniha je výborná a stojí za přečtení celá..
0 komentářů