Hádky, komunikační fauly, zpackané diskuse a jiné konflikty jsou běžnou součástí dlouhodobého vztahu. Nervy prostě občas ujedou každému, to samo o sobě není nic zásadního. Daleko důležitější je, jestli takové situace dokážeme ustát a zatáhnout včas za brzdu, když se to začne řítit do pekel.
Každý pokus o nápravu se počítá
S termínem „pokus o nápravu“ jsem se prvně setkala u dr. Gottmana a na první dobrou mě zaujal. Je mimořádně výstižný. Hlavně si ale myslím, že je to fakt strašně důležitá věc partnerského (a vůbec obecně sociálního) života. Bez umění šlápnout včas na brzdu je život ve vztazích obtížný. To je přesně ten konkrétní prvek lásky v praxi, který se může naučit každý a bude to mít pozitivní přínos – ať je vztah jinak jakkoliv „individuální“ a originální.
Kéž bych ho znala dřív. V dávné minulosti jsme s mým mužem zažili několik diskusí o důležitých věcech, které skončily rozchodem. Z nás obou začaly padat takové šílenosti, že jsme to nedokázali ukončit jinak. Vždycky to tedy nakonec dobře dopadlo a letos spolu budeme 22 let. Takže je vidět, že časem jsme se včas brzdit přece jen naučili. Akorát nějak intuitivně, metodou pokus omyl – a o to déle nám to trvalo.
„Pokus o nápravu je jakékoliv vyjádření nebo jednání, vážné nebo i vtipné, které zabraňuje vyhrocení negativity mimo kontrolu.“ Dr. John Gottman
Proč je snaha o nápravu vlastně tak důležitá? Protože jinak je právě každý konflikt, každé křísnutí, něčím víc, než by mohlo (a často i mělo) být. Konflikty mají svou nezastupitelnou roli. Jsou nutné k vyjasnění stanovisek nebo vyznačení hranic a bez nich to nejde. Velmi snadno se v nich ovšem může stát, že se necháme unést a vyletí z nás něco, co miláčka zraní, i když to rozhodně nebyl náš cíl. Pokus o nápravu znamená nenechat rozjet negaci do nepatřičných mezí. Znamená to jasně dát partnerovi najevo, že se to rozjíždí až moc, já to nechci dál hrotit a jsem připraven si vzít zklidnění situace na triko.
Pokus o nápravu se ale samozřejmě hodí i v situacích „ex post“ – už se něco prostě stalo a my přicházíme sice s křížkem po funuse, ale přece. Svého parťáka např. zklameme nebo naštveme z mnoha jiných důvodů, zapomeneme na něco důležitého nebo se chováme divně a nemůžeme si pomoct. Z vlastní zkušenosti bych skoro i řekla, že právě tak se s pokusy o nápravu obvykle asi začíná. Kdo si tento princip uvědomil včas a začal hned využívat k tomu „mírnějšímu přibržďování“ než až k uklízení rozlitého mléka, to je tedy neuvěřitelně uvědomělý borec. Je tucet a tisíc příležitostí, kdy budeme chtít nějakou situaci napravit. A jak na to tedy?
Hrnečku, dost!
Představa šlápnutí na brzdu v autě se k pokusu o nápravu skvěle hodí. Někde stačí fakt jen mírně přibrzdit (snížit napětí v průběhu diskuse třeba i vtipem), jindy na brzdu musíte vyloženě dupnout, např. když vidíte, jak se vám do cesty něco řítí (signál, že nejlepší je udělat pauzu než bude fakt zle…)
Důležitá poznámka: pokus je pokus a to znamená, že z něj nakonec nic být nemusí. Aby pokus o nápravu dospěl do úspěšné fáze zmírnění či zlepšení situace, musíte na to být dva. Jeden pokus o nápravu vyšle a druhý ho musí přijmout – je to jako klasická míčovka. I sebelepší přihrávka půjde mimo, když jí parťák ve hře nechytí a nezpracuje. I ten nejskvělejší pokus o nápravu vyjde vniveč, když ho ten druhý nepochopí nebo nepřijme.
Jak takový pokus o nápravu může (a nemusí) vypadat
Ať to bude vypadat jakkoliv, potřeba je, abyste oba věděli, že se teď právě odehrává ten pokus o nápravu. Tedy ideálně je potřeba se na nápravném signálu rámcově domluvit, shodnout předem nebo si aspoň oznámit – tak a tak se pokouším brzdit, chápeš? Tím obzvlášť zpočátku výrazně zvyšujete šanci, že se partner taky chytne a pokus o nápravu úspěšně zabere.
Aby pokus o nápravu dospěl do úspěšné fáze zlepšení situace, musíte na to být dva. Jeden pokus o nápravu vyšle a druhý to musí přijmout – je to jako klasická míčovka. I ten nejskvělejší pokus o nápravu vyjde vniveč, když ho ten druhý nepochopí nebo nepřijme.
Existuje na to dobrá pomůcka – použít maximálně formální výrazivo a tón, jako byste mluvili s někým úplně cizím. Ano, možná vám to bude připadat strojené, nepatřičné. Ale v bouři emocí právě to může snáze zafungovat jako hozený záchranný kruh.
Ve své knize 7 principů spokojeného manželství navrhuje dr. Gottman i doslova seznam frází, některé pro inspiraci níže uvádím. Skutečně se nebojte vámi vybrané v praxi vyzkoušet slovo od slova. K těmto předem naučeným scénářům říká: „Když dáte pokusům o nápravu formálnější podobu tím, že budete používat tyto navrhované fráze, pomůže vám to uklidnit hádku hned dvojím způsobem. Zaprvé, formálnost daného scénáře zaručí, že použijete přesně ten typ slov, který za účelem šlápnutí na brzdu dobře funguje. A za druhé, tyto fráze fungují jako megafony – když jste na straně přijímače, pomohou vám k tomu, že budete takovému pokusu o nápravu věnovat větší pozornost.“
A já bych dolpnila za třetí – formálností se snáze vyvarujete nástrahám neverbální komunikace. Ono i ve své podstatě dobře míněný dotaz „Co ode mě chceš / potřebuješ?“ můžete procedit tak vztekle a nepříjemně, že to jako pokus o nápravu prostě vypadat nebude ani s hodně přimhouřenýma očima a ušima.
Super zdvořilá prosba
K nápravě je výhodné volit vyjádření spíše citově neutrální a formální – výraz „prosím“ je v takové situaci velmi dobrý právě k upoutání pozornosti a nastolení slušnějšího tónu (Prosím brzdi, začínám se ztrácet. – Prosím,teď mě chvíli poslouchej, to je pro mě důležité. – Pojďme si dát prosím chvíli pauzu, začínáme být na sebe oškliví. – Prosím tě, zkus to říct trochu jinak a slušněji, to mě mrzí….)
Omluva
Pokus o nápravu není úplně to samé co omluva, ale může být – umět přiznat svůj podíl zodpovědnosti je v rozlícené diskusi úplný balzám č.1 (Promiň, to jsem přehnal/a. – Nechal/a jsem se zbytečně vytočit, omlouvám se. – Promiň, zkusme to za chvilku znovu, až moc jsem se nechal/a unést, musím se trochu uklidnit. – Nedivím se ti, že tě to naštvalo, nechoval/a jsem se hezky…)
Uznání, částečný souhlas
Částečný souhlas a uznání pohledu nebo názoru toho druhého, to je uklidňující balzám č.2 (Částečně s tebou souhlasím. – Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel/a, něco na tom asi je, chápu, že to tak vidíš. – Myslím, že tvůj názor v něčem dává smysl, i když jako celek to nedokážu teď přijmout. – Rozumím, co říkáš, i když v něčem mi to vnitřně vadí. – Zkusme najít společnou řeč, dáme si na chviličku pauzu a každý si to promyslí.)
Volání SOS
Stop! (Pomoc! Já už nemůžu, potřebuju pauzu. – Víš, co? Dohodněme se, že se na tom teď nedohodneme. Nejde o život, tak to rozhodneme jindy. – SOS! Nechme toho, ať nás to pak nemrzí.)
Vyjádření dobré vůle, nabídka pomoci
Existuje pár otázek, které jsou v partnerské komunikaci k nezaplacení – když nevím, tak se prostě zeptám: Jak to teď můžu napravit? – Co by ti pomohlo, abych uděla/a? – Co bys ode mě potřeboval/a, aby ses cítil/a líp? Ideální řešení mimo jiné i pro úplné začátečníky, kteří jsou ve vztahové fázi „sondování“ co jak na koho funguje, co pomáhá a jaké konkrétní projevy láskya podpory jsou pro partnera důležité.
Ono co si budeme vykládat, ve výsledku právě o to snad v každé diskusi jde – zjistit, co kdo skutečně v hloubi duše v dané věci nejvíc potřebuje. Mimochodem, zralostní fáze 2 je naučit se své potřeby naprosto otevřeně a v co nejaktuálnější podobě vyjadřovat. Právě to je i nejlepší prevence části konfliktů a narůstání takové té podprahové negace „ledovcovitého typu“, kdy z ní vykukuje jen špičička, zato ovšem téměř neustále.
Vtipné heslo nebo hláška
Pokus lehký jako vánek s menší či větší špetkou humoru – pro situace méně dramatické nebo aktéry více pokročilé (Auvajs, zásah do živýho! – Stop! To jsem zvoral/a. Klapka! Scéna „neuklizená kuchyň“ po druhé! – Víš, že tě miluju, i když jsi na mě jak fúrie? – Houstone, hlásím problém. – Dřepkins!)
Tady se sluší dobře míněné a velmi vážné upozornění. S humorem zacházejte ve vypjatých situacích fakt opatrně. Nejen že může být nepochopen, ba co hůř, může zafungovat jako olej do ohně. Skoro bych i řekla, že v případě vážnějších témat nebo zásadnějších diskusí není na místě vůbec. „Dělat legraci“ může být totiž velmi snadno vyloženo jako „děláš si ze mě legraci“ – a to je v hádce často spíš jak červený hadr pro býka.
Mnoho hádek, ať jsou tématicky o čemkoliv, se podprahově vede o uznání a respekt. A legrácky si ve vypjatých emocích máme tendenci vykládat právě opačně – jako znevažování, neuznání, shazování důležitosti a dokonce až pohrdání. A to v pokusu o nápravě určitě nechcete. Tato poznámka obzvlášť platí pro takové zaryté vtipálky tělem i duší, ze kterých je umění dostat vážné kloudné slovo.
Jak dobře zvládáte pokusy o nápravu?
No, tak když už se tady dopouštím poměrně masivního brabčení z díla dr. Gottmana – čistě a pouze z bohulibých důvodů osvěty, samozřejmě – na závěr mám pro vás, anglicky mluvící, tip jak si své schopnosti brzdit příliš rozjeté konfliktní situace otestovat.
Love Quiz: How Well Do You Repair Your Relationship?
Úspěšným pokusům o nápravu zdar!
0 komentářů