Empatie by na seznamu „veřejně profláklých“ přísad spokojených vztahů obsadila s přehledem první místo. I drobná empatická poznámka dokáže úplné divy. Ukonejšit rozjitřenou náladu, zlepšit atmosféru, vyjádřit podporu a lásku nebo vykouzlit lehounký úsměv na tváři, když je ouvej. Empatie, podobně jako vstřícnost, zabere ve všech ošemetných situacích. Podporuje intimní atmosféru a důvěru.
Empatie je obecně chápána jako schopnost vcítit se do emocí a prožitků někoho jiného a sdílet je. Důležité tedy je, že je to schopnost jako každá jiná, takže se dá naučit. Bez problémů se dá natrénovat alespoň v tom úplně nejjednodušším módu. Naštěstí existuje jedno super jednoduché empatické pravidlo, které jsem nedávno úspěšně naučila dvanáctileté dítě a pochopilo to hned.
Zlaté pravidlo empatie – zrcadlete emoce
Tuhle nejpraktičtější radu propaguje na základě dlouhodobých výzkumů i dr. John Gottman, který považuje empatii za klíč ke vzájemnému sladění s partnerem. Podle něj je empatie postavena na zrcadlení pocitů partnera (nebo kohokoliv jiného) takovým způsobem, kterým mu dávám najevo, že jeho pocity chápu a sdílím.
Takže stručně: zrcadlete emoce. To je fakt celé. Když je váš parťák smutný, vyjádřete smutek s ním. Když má radost, radujte se s ním.
V úvodu jsem zmínila, že „i stručná empatická poznámka dokáže divy“. Když o tom tak přemýšlím, je to spíš „hlavně stručná“. Abyste dali najevo, že s druhým cítíte, nemusíte nic okecávat, naopak. Ve vší stručnosti mu sdělte, že to, co cítí, je úplně o.k. a má vaši podporu, ať se děje, co se děje.
V případě situací, které u partnera vyvolaly „negativní“ nebo nepříjemné pocity stačí říct:
- „To mě fakt mrzí, že jsi ve stresu / máš toho moc / jsi naštvaný-á / smutný-á / cítíš se pod psa / jsi v depresi… apod.
- Případně další stručná variace: „Ach jo, to je teda smutný / blbý / těžký…., viď…“
- „Já vím, to muselo být šílený / bolavý / hnusný / k vzteku….“
- „Hele to by mě teda taky naštvalo / rozrušilo / zranilo / rozesmutnilo….“
V případě situací radostných
- Já mám z tebe takovou radost…!
- To je super, že se ti to povedlo!
- No to je skvělý!
- To jsem rád/a, že máš radost / cítíš se šťastný/á…
Pozor, emoce jsou fakta
Pocity vašich blízkých berte jako fakta. Nijak emoce nekomentujte nebo nehodnoťte. Rozhodně ne v aktuální probíhající situaci. Vaše hodnotící poznámky nepřinesou nic moc dobrého, spíše naopak. Nevhodným komentářem na emoční rozpoložení svých nejbližších je ve většině případů vykolejíte, zraníte, vyvoláte v nich stud nebo vztek. Každý má právo se cítit zrovna tak, jak se v dané chvíli cítí. Vy taky.
Reakce, které nemají s empatií nic společného a v partnerském komunikačním slovníku bych je snad i přímo zakázala, vypadají asi takto:
- Ježiš, co zase řešíš? / Co ti zase je? / Co do tebe zase vjelo?
- Prosím tě, ty s tím naděláš. / Nedělej z toho takovou vědu…
- Co bych měl/a říkat já?
- Ty jsi přecitlivělá/ý.
- To sis špatně vyložil/a. / Ty to vždycky tak překroutíš.
- Hele já se mu nedivím, že byl nepříjemný, ty se chováš hrozně. / Nenaštval/a se na tebe náhodou právem?
- No ty máš náladu teda…
Jestli to náhodou sami nevidíte, tak těchto pár příkladů za všechny absolutně postrádají vyjádření podpory. A nejen to, jsou extrémně nebezpečné i proto, že shazují, zlehčují nebo popírají pocity druhého. To se nedělá. Tím totálně zabijete možnost, aby váš vztah fungoval jako emoční bezpečný přístav.
Jakýmkoliv radám musí předcházet slova pochopení. Dr. John Gottman
Můžete mít samozřejmě jakýkoliv názor na konkrétní situaci, které se to týká. Třeba skutečně lépe vidíte „něco za tím“, co by možná i do budoucna pomohlo vašemu parťákovi pochopit určité vzorce nebo detekovat spouštěče. Ale pokud vám aktuálně svěřuje své pocity, nikdy se do „nevyžádané psychoanalýzy“ nepouštějte. Můžete se k tomu vrátit později a poskytnout svůj jiný názor – i tak nemusí být přijat. Nebo se k tomu vůbec nevracejte – nic se nestane.
Jste na jedné lodi
Ale hlavně vás moc prosím, vyvarujte se toho nejhoršího postupu, kdy v kroku jedna hodíte svého parťáka přes palubu (nevyjádříte mu emoční podporu) a pak na něj z lodi halekáte věci, které v daném emočním rozpoložení stejně nemůže kapacitně pobrat. Je vědecky dokázáno na základě přirozeného fungování mozku, že nejdřív ze všeho je potřeba vyjádřit podporu. Zpracovávat pocity začínáme jedině tak, že je nejdřív přijmeme a uznáme. A v tom můžeme svým partnerům pomáhat právě svým empatickým přístupem.
Takže když přilítnou domů třeba nasupení, přivineme si je k sobě a řekneme třeba: „Pojď sem, to je mi líto, že jsi taková/ý vytočená/ý.“
A co se týče té radostnější škály emocí, tam to asi půjde lépe. Ale přece jen bych ráda zdůraznila, když už tu probírám tu empatii, snažte se pozitivní emoce svých partnerů neignorovat. Možná nemáte v tu chvíli náladu na gejzíry radosti, ale je škoda každé propásnuté příležitosti, kdy můžete partnera ocenit nebo s ním sdílet radost. Třeba to zlepší náladu na oplátku zase vám, nikdy nevíte.
Jak vidíte sami, k vyjádření empatické laskavé podpory stačí fakt docela málo. A slovy dr. Gottmana – stačí málo, ale často!
0 komentářů